Otevřeli jste právě Zemánkův zápisník!

Co je Zemánkův zápisník a proč byl založen?

Ocitli jste se - snad náhodou, možná cíleně - na osobních stránkách Ladislava Zemánka, které slouží jako základní platforma pro prezentaci mých názorů, jež někteří mohou ocejchovat jako "extremistické". Jsem si takového rizika vědom; stojím si ovšem pevně za nimi a odmítám účelové očerňování všech těch názorů, které nejsou v souladu s levicovým mainstreamem, čehož se mnozí z těch, kteří k němu patří, dennodenně dopouštějí. Jde o diskreditační kampaň realizovanou především prostřednictvím médií, jež plní zadání, k němuž se propůjčila. Cítím naléhavou potřebu tomuto mediálnímu útoku čelit, což byl také jeden z důvodů založení těchto stránek.

Co zde naleznete?

Můžete zde nalézt články týkající se aktuálních i obecnějších celospolečenských problémů, úvahy a texty z oblasti filosofie, literatury a kultury obecně. Mnohé z nich jistě nemají takovou úroveň, která by mne uspokojovala, ale věřím, že i tak mohou čtenářům dobře posloužit. Návštěvníkům svých stránek mohu dále doporučit návštěvu hudební rubriky, která oplývá mnohými kvalitními nahrávkami mistrů klasické hudby s důrazem na génia Richarda Wagnera.       

Kdo je autor?

Na jaře roku 2012 jsem dokončil studium na pražském osmiletém gymnáziu a byl jsem následně přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Mezi mé vážné zájmy patří literatura, historie, politika, filosofie a hudba. Ježto jsem člověkem do značné míry staromilným, v literatuře dávám přednost především klasice 19. století, v hudbě pak dílům období romantismu, přičemž vrchol spatřuji v tvorbě Richarda Wagnera. Sám od svých sedmi let aktivně hraji na klavír, získal jsem ovšem i roli v muzikálu a vzdělávacím filmu. Mé články, které si čtenář může přečíst také na těchto stránkách, vycházejí na EUportálu, Neviditelném psu, v revue Fragmenty, na stránkách Monarchistického občanského sdružení, studentského vlasteneckého sdružení Červenobílí a v neposlední řadě v nově založeném kontrarevolučním magazínu Petra Hájka Protiproud, na jehož přípravě jsem se podílel.

V minulosti jsem zastával funkci předsedy okrskové volební komise (2010) a byl jsem členem dvou odborných komisí Rady MČ Prahy 6. Výkon těchto funkcí byl spjat s politickou angažovaností, kterou dnes vnímám kriticky. Tehdejší své názory jsem překonal, hodnotím je s odstupem, avšak nezříkám se jich, neboť je pokládám za důkaz autentického vývoje.  Hluboká nespokojenost se současným stavem společnosti a celé naší civilizace mi nicméně - byť na zcela jiných základech - zůstala.

Co je náš hlavní problém?

V dnešní postmoderní evropské společnosti postrádám v prvé řadě úctu k tradicím křesťanské civilizace, k vlastnímu národu a z nich plynoucí duch národní pospolitosti, jež by byla pevně ukotvena v tisíciletém vývoji svého kulturního okruhu, který by jí dodával tolik potřebnou identitu a sílu, a to nejen v soupeření s nově se rodícími velmocemi. Obávám se, že postupující liberalizace, jež boří veškerá pravidla a rozkládá jakýkoli vnitřní řád, znamená pro naši civilizaci, a tudíž i národ nebezpečí, jemuž se lze vyhnout pouze jasným odmítnutím neomarxistických chimér a přitakáním elementárním hodnotám naší kultury, které povstávají z křesťanství a antiky. Potlačováním Boha je činěn první krok k vlastnímu zániku, který se pomalu, ale jistě blíží. Proto je zapotřebí hledat a nalézt své vlastní kořeny. Heslem nám budiž: vlast - víra - tradice!

 

Jedním ze základů českého národa je rovněž jeho slovanství. Spolu s důrazem na křesťanství a tradici tak spatřuji v co nejužší spolupráci slovanských národů přirozenou součást jeho existence. Démonizování Ruska odsuzuji jakožto účelovou ideologickou manipulaci a zastávám názor, že ze světových velmocí by mělo být naším spojencem nejbližším. Domnívám se, že všechny slovanské národy by měly usilovat o co možná nejlepší vztahy, při své rozmanitosti vytvářet co nejjednotnější celek, a střežit tak své společné kulturní dědictví a hodnoty, jež představuje.

Závěr úvodu

Ačkoli jsem si vědom toho, že mé články nedokáží zvrátit běh dějin, domnívám se, že každý občan je povinen vyslovovat se k veřejnému dění a usilovat o změnu, po níž touží.